Herlikovice 27.1. 2013 – 3.2.2013,
obec Vrchlabí, chata Agáta
Tak jsme konečně všichni v neděli po roce už natěšení vyrazili na očekávanou lyžařskou dovolenou. Trasu jsme si zvolili každý po svém, cesta byla bez potíží, jen dojezd přímo k chatě některé navigace úplně nezvládly a musela být použita nápověda přítele na telefonu.
V pondělí už jsem všichni stáli na svahu a čerstvý prašan s pořádnou mlhou jsme si náramně užívali. Sjezdovek bylo na výběr dost, k dispozici byly dvě čtyřsedačky, dva krompáče, poma a plno občerstvovacích stanic u vleků či hospůdek přímo na svahu. Bylo si také možno projet měřený slalom (náš nejlepší čas Vidlák – cca 20 s), úspěch u dětí měl průjezd snowparkem. Všichni jsme lyžovali, dokud nám síly stačily, tak jsme si na svahu zasloužili občas nějakou odměnu – čokolády se šlehačkou, svařáčky, bombardína. Někteří při lyžování měli i své instruktory – děti Honců, Nahálků, ale dokonce někteří formáti dopřáli své polovičce vlastního (prověřeného) instruktura. Na Ininýho žlutého budeme vzpomínat ještě dlouho. Trošku propršenej den byla středa, každý si ji využil jak chtěl – někteří zůstali věrni lyžím a snowboardu, někdo vyrazil do aqaparku Jičín, do muzea ve Vrchlabí nebo aspoň na běžky na Strážné. Někteří byli tak plni síly a elánu až na běžkách lámaly lyžařské hole (Láďa), kdo si nenamazal běžky tak si musel máknout, zvláště do kopce to pořádně podkluzovalo.
Děti po lyžování měli ještě dosti sil na bobování u chaty a stavbu bunkru, po setmění k větší či menší libosti rodičů trávili čas u PC. Doufejme, že v létě nebude tak brzo tma a obejdeme se bez vymožeností moderní civilizace.
Letos poprvé nikdo nebyl na večerním lyžování (i přes skvělou nabídku odvozu skibusem až přímo k lanovce), sjezdovka svými světly vábila z protějšího svahu marně - dospělí večery jako vždy trávili většinou ve společenské u piva, vína a hlavně pochutin a málokdo šel spát před půlnocí., chlapci většinou až v brzkých ranních hodinách (prý aby umožnili svým polovičkám klidný spánek). Také pelíšek Agátky byl v ohrožení, aby ho někdo nezalehl (při příjezdu jsme si mysleli, že se jedná o dětský koutek). Pro lepší přátelské vztahy si brzy potykali s panem chatárem, ale pivo jim to nezlevnilo. Vítězem nevyhlášené pivní soutěže se stylem start – cíl zcela nečekaně stal Říča a byl mu věnován majitelem krígl Agáta (a to odjel o den dříve). Samozřejmě zahanbit se nenechali ani ostatní pánové, boj o bednu dopadl velmi těsně, no jó Svijany. (viz. přiložený doklad).
Na závěr pobytu se rozpoutala klasická diskuze na téma Kam příští rok ? Všichni by raději chtěli být ubytovaní přímo na sjezdovce, ale jen někteří jsou ochotni si za to připlatit. Návrhů byla tradičně spousta, nakonec po bleskovém průzkumu byla Agáta zamluvena na příští rok. Třeba se ještě najde lokalita, která by požadavky všech naplnila, ale zatím se těšíme za rok zase na Agátu!
